Podpora na ochranu životního prostředí

V centru pozornosti aktuální srovnávací tabulky je otázka, nakolik členské státy poskytují státní podporu na ochranu životního prostředí. Během platnosti předchozích pokynů ke státní podpoře na ochranu životního prostředí (2001–2007) přijala Komise na 350 rozhodnutí. V drtivé většině případů (98 %) shledala Komise podporu jako slučitelnou se společným trhem. V mnoha případech jsou obavy z ohrožení hospodářské soutěže rozptýleny již při prvním posouzení, takže Komise může bez podrobnějšího zkoumání projekt schválit.

Přestože se počet nových opatření podpory na ochranu životního prostředí ve většině členských států od roku 2001 příliš nezměnil, celkové výdaje na tyto účely se od roku 2001 do roku 2006 zdvojnásobily ze 7 miliard EUR na 14 miliard EUR. V relativním vyjádření (podíl na HDP) vzrostla podpora na ochranu životního prostředí o 50 %.

Za touto průměrnou hodnotou se ovšem skrývají značné rozdíly mezi členskými státy. Největšími poskytovateli podpory byly v období 2004–2006 Švédsko (0,77 % HDP), Dánsko (0,35 % HDP) a Německo (0,32 %), poté následovaly Rakousko, Nizozemsko a Finsko, jejichž podpora byla také vyšší než průměr EU. Ve Spojeném království činily výdaje na podporu v oblasti životního prostředí polovinu průměru EU-27 a ve všech ostatních členských státech nedosahoval podíl poskytnuté podpory na HDP ani čtvrtiny průměru EU-27 (viz tabulka).

U každé analýzy výdajů na státní podporu v oblasti životního prostředí je třeba brát v úvahu skutečnost, že velká část podpor (odhadem 53 %) sestává z osvobození od ekologických daní, z čehož mají obvykle prospěch energeticky náročná odvětví zahrnující i velké znečišťovatele. Tato osvobození musela být akceptována, aby bylo možné zavést určitá opatření, která jdou nad rámec minimálních požadavků stanovených směrnicemi EU. Taková podpora přispívá k ochraně životního prostředí nepřímo.

Omezení byrokracie

Komise zdokonalila vnitřní postupy, aby vyšetřování ve věcech státní podpory probíhalo rychleji. Průměrná délka předběžného posouzení oznámených podpor se snížila ze 6,4 na 5,2 měsíce. Komise v současné době dospěje k závěru v rámci předběžného posouzení státní podpory průměrně do 1,8 měsíce po obdržení úplného oznámení. Nicméně v 80 % případů je původní oznámení neúplné, a Komise tudíž musí požádat o dodatečné informace, což vede k prodloužení průměrné doby trvání předběžného posouzení o více než tři měsíce. Pro další zkrácení celého procesu by proto byl třeba, aby se členské státy zavázaly ke zlepšení kvality a úplnosti informací, které Komisi předkládají.

V roce 2007 mohly členské státy zavést více než 1 100 opatření podpory bez předchozího oznámení Komisi. Na tato opatření se vztahovalo některé z nařízení, která osvobozují některé kategorie podpory při splnění určitých podmínek od oznamovací povinnosti. V roce 2006 bylo pro srovnání těchto opatření 410. Tato skutečnost je v souladu se závazkem Komise zjednodušovat poskytování podpor, o kterých neexistují pochybnosti, prostřednictvím blokových výjimek a soustředit se na kontrolu podpor, které nejvíce narušují hospodářskou soutěž.

V červenci 2008 plánuje Komise přijmout nařízení upravující všeobecnou blokovou výjimku, které do jednoho textu sloučí pět stávajících blokových výjimek pro podporu pro malé a střední podniky, podporu na výzkum a rozvoj malých a středních podniků, podporu zaměstnanosti, podporu na vzdělávání a regionální podporu. Nové nařízení by rovněž umožnilo poskytnout výjimku pro další typy podpory: podpora na ochranu životního prostředí, podpora ve formě rizikového kapitálu a podpora na výzkum a rozvoj velkých podniků.

Srovnávací tabulka obsahuje rovněž údaje za rok 2006 o nových členských státech Bulharsku a Rumunsku. Srovnávací tabulka na podzim 2008 bude obsahovat údaje o výdajích za rok 2007 všech členských států.

Viz rovněž MEMO/08/321.

Srovnávací tabulku lze nalézt na internetové stránce EU:

http://ec.europa.eu/comm/competition/state_aid/studies_reports/studies_reports.html

Celé znění tiskové zprávy naleznete zde:

http://europa.eu/rapid/