I tato minimální dohoda přitom vznikala s nemalými obtížemi. Summit se blížil svému konci a jednání nebyla daleko od krachu. Průmyslové a rozvojové země se jen těžko dohadovaly na tom, jak zajistit, aby rychle se rozvíjející země dostály svým slibům ohledně snižování emisí. Závěrečná dohoda nakonec vzešla na poslední chvíli z jednání Spojených států se zástupci čtyř rozvojových zemí – Činy, Indie, Brazílie a Jihoafrické republiky.
Konference, která měla skončit v pátek, pak oproti původním plánům pokračovala dál a vedoucí světoví představitelé se přeli o to, zda dohodu akceptovat, nebo summit ukončit bez dosažení konsensu. Po bouřlivém nočním jednání se pak v sobotu rozhodli „vzít dohodu na vědomí“.
„Neskrývám zklamání,“ uvedl předseda Barroso. „Výsledky opravdu nenaplnily naše očekávání.“
„Ale i tato dohoda je lepší než nic“.
Dohoda vyzývá ke snížení emisí skleníkových plynů „za účelem“ udržení globálního oteplování pod 2°C. Tato hodnota je považována za limit, po jehož překročení by se změna klimatu mohla zcela vymknout kontrole. Od rozvinutých zemí dohoda žádá, aby provedly zásadní a ověřitelná omezení. Rozvojové země by měly začít své emise omezovat a každé dva roky podávat zprávu o pokroku. Zároveň by měly probíhat mezinárodní konzultace a analýzy.
Dohoda však neobsahuje žádné globální cíle na způsob závazku Evropské unie snížit své emise CO2 do roku 2020 o 20 %. O limitech si rozhodnou jednotlivé země samy. Podle dohody se v roce 2015 provede zhodnocení přijatých opatření, avšak země musí své cíle formulovat již letos v lednu.
Konference nepřinesla ani dohodu o kompenzacích pro ty země, které přijímají opatření zaměřená na ochranu lesů a pralesů, jež hrají v boji proti změně klimatu nesmírně důležitou roli.
Nejkonkrétnějším výsledkem summitu tak nakonec zůstává závazek rozvinutých zemí poskytnout 21 miliard eur v příštích třech letech a 70 miliard eur do roku 2020 na projekty na podporu čistých zdrojů energie a na vyrovnávání se s důsledky sucha, zvedající se hladinou oceánů a dalšími projevy klimatických změn v chudých zemích. Unie přislíbila, že na uvedených 21 miliardách se bude podílet částkou 7,2 miliardy eur z různých veřejných i soukromých zdrojů.
