Cesta


EVROPSKÝ DŮM:

RSS - Novinky

RSS - Novinky

Najdete nás na Facebooku

Najdete nás na Facebooku

Najdete nás na Twitteru

Najdete nás na Twitteru

Zastoupení EK v ČR na Youtube

Zastoupení EK v ČR na Youtube

Václav Štarman: Dopis Přemyslu Oráčovi
Poslat tuto stránku e-mailemPoslat tuto stránku e-mailemTiskTisk

15/05/2007

    Lhotka dne 17. dubna 2007

    Vážený pane kníže,

    sluneční paprsky pozlatily trávník pod okny mého pokoje. Je jaro. Slyším zpívat skřivana.

    A ten, jak známo, si musí vrznout, i kdyby měl zmrznout. Čáp už letěl zpět přes moře, jen líný sedlák v tento čas neoře. U nás ve Lhotce jsme už začali, lenost si nemůžeme dovolit.

    I Vy jste kdysi oral, vzpomínáte?

    Četl jsem pověst, co o Vás napsal spisovatel Alois Jirásek. Mám moc rád pasáž, v které za Vámi posílá Vaše manželka kněžna Libuše poselství v čele s bílým koněm.

    Zrovna jste se dvěma voly oral pole. Popoháněl jste je lískovým prutem. Ve chvíli, kdy si pro Vás poselství přišlo, jste proutek zabodl do země ještě kypré od pluhu. V pověsti je dále napsáno, že z prutu vyrostla líska…No, víte, napadá mě , to už jste se asi v ta místa, myslím na Vaše pole, nikdy nevrátil a nevytáhl proutek z hlíny. Jinak by nevyrostl keř, že? Ano, bude to tak. Zůstal jste v přepychu v hradišti, dosedl na stolec, hodoval i moku holdoval…Vaše žena prý byla pohledná. Já nevím, ale tvrdí to Jirásek. Zkrátka a dobře na poli jste se od té doby už ani neukázal.

    Čeští zemědělci se od té doby také nevracejí, aby dodělali práci, kterou započali, ale nedokončili. Tak jako například jedno ze sousedních zemědělských družstev u nás v okolí. Mám jmenovat? Asi ne, stejně je neznáte. Loni oseli pole hrachem. Ten rostl a rostl a když byl vhodný k silážování, tak jej zaorali. Určitě se ptáte, proč ho raději nesklidili.To byste se divil! Nechtělo se jim prostě plnit nový senážní vak, tím by se jim protáhla pracovní doba. Přijeli by domů do tepla později a asi by jim uteklo jedno z veledůležitých hokejových či fotbalových utkání televizi.

    Milý pane kníže, je těžké Vám vysvětlit, co vše postihlo lány mlékem a strdím oplývající! Nejen naše lenost a pohodlnost ničí zemědělství. V minulém století jsme zažili komunistické scelování pozemků, rozorávání mezí a poroučení větru – dešti. Vy jste vládl poddaným. Tato novodobá vláda ovládala vše. Předepisovala, jak myslet, co myslet a kdy vůbec myslet. Nejlépe – nemyslet vůbec – od toho tu jsou přece oni. Předepisovala řekám, kudy mají téci, dešti, kdy má padat… Naštěstí padla sama. Zničené zemědělství si vydechlo,přežili jsme a s chutí se pustili do obnovování rodinných statků a farem.

    Jenže v posledních letech nás postihla nová pohroma s názvem Evropská unie. Vládne s razancí, o které Vy nemáte potuchy. Předpisy, normy, pravidla… Znáte ta slova? Učiním pokus o jejich objasnění, ale, Vaše Knížecí Milost promine, nedělám si iluze, že pochopíte. Ani my nechápeme,ač se snažíme. Vláda této instituce je pevná. Vždyť stmeluje Váš tehdejší celý svět! Víte, on se od Vašich časů poněkud rozrostl, zvětšil. Se sousedními státy žijeme v míru. Rukou, která se podobá naší, krájíme chléb náš vezdejší a stejnou rukou ořeme i sejeme. Sedláka, člověka spjatého s půdou, vždy zajímalo, jaká bude úroda, zda nepřijde krupobití, ať mluvil česky, či jiným jazykem. Proč se tedy nespojit, proč se nestmelit v celek? Víc hlav víc ví, říká se. Však myšlenka vzájemnosti není nová.Váš následovník na našem trůnu, škoda, že jste ho nemohl poznat, Jiří se jmenoval a byl z Poděbrad, tak již on přišel s tím nápadem.

    Nerozuměl byste dnešnímu světu. Jsme stmeleni. Sjednoceni. Nový „vládce“ se na poli nevyskytuje. Nenajdete ho už ani v hradišti. Ta se totiž přeměnila v paláce. Odtud přicházejí rozkazy – pardón – nařízení, předpisy, normy. Diktuje je neviditelná ruka trhu.. Myslím, že teď mi porozumíte. Trh – to slovo přece znáte? Místo, kde se směňuje zboží za zboží, či za peníze. Obchod, chápete? Jenže dnes je ten obchod všude, celý svět je obchod! Jedni vyrábějí, druzí kupují, čím více se vyrobí, tím více se prodá, obklopujeme se zbožím, zrychlujeme tempo, abychom více vlastnili.Víte, hodně vlastnit znamená hodně uspět, být váženějším.

    To vše je řízeno, ovládáno. Evropská unie nám tedy rozkazuje, co máme pěstovat, kdy při nemoci jedné slepice nebo krávy postřílet a spálit celý chov. Můžeme prodat jen určité množství mléka a pěstovat přesně určené množství cukrové řepy. Celý den jsme buď na poli, nebo ve stáji. Večer přijdeme domů, sníme něco k večeři. V jiných rodinách se jejich členové večer sejdou a povídají, co přinesl den, ale soukromí zemědělci mají večer ještě jednu práci. Nejotravnější a nejnesmyslnější ze všech. Říká se jí „papírování“.

    Vaše knížecí Milosti, blaze bylo ve Vašich časech! Papír neexistoval! Alespoň u nás ne. Jak krásně se Vám žilo. My dnes na předem připravený lehký bílý obdélník zaznamenáváme plnění rozkazů. Ten odešleme vládnoucím úředníkům a ti pak dalším na vyšších a významnějších místech. To si, pane kníže, ani nedovedete představit, jaké nesmysly po nás chtějí. Jakou budoucnost má mít zemědělství, když v zákoně je přesně stanovená výše pokuty v případě překročení kvót, či v chybě v žádosti o dotaci?

    Máme pozemky. Pole, louky, abyste mi rozuměl. Jsme rádi, že už nám zase patří. Jak už jsem psal, byli tu tací, kteří si brali, co nebylo jejich. A nikdo je za to nepotrestal. Brali lidem i radost. Že ji nelze sebrat, ukrást? To se pletete! Radost z vůně čerstvě oseté půdy, radost z dobré sklizně i radost z dobře vykonané práce lze odebrat, zkazit. Tolik jsme se těšili z toho, že pohrdači tradicemi a hodnotami jsou ti tam!

    Nechali jsme na poli, asi tak uprostřed, růst ptactvu stromek, na mezi v louce jsme nepokáceli křoví. Vy sám jistě dobře víte, jak je takový malý stromeček či křovina prospěšný. Ptáci zde mají úkryt, zajíc polní nocležiště. Já vím, pro Vás nic převratného, pro generace zemědělců nejsou má slova novinou – ouha! Městští lidé, kteří snad ani nevědí, jak toto přírodě prospívá, nás nutí je vykácet. Důvod? Dotace. Ale my bychom je ani nepotřebovali, kdyby…

    Milý pane kníže, tolik se omlouvám. Já tady o dotacích a ani jsem Vám nevysvětli, oč vlastně jde. No o peníze přece! Víte, ti, co rozkazují, chtějí mít vlídnou tvář. Nic překvapivého, že? Poslušným poddaným, těm co umějí „ papírovat“, přidají měšec. Lépe řečeno váček. Mnoho-li, ptáte se? Inu ne mnoho. Ba věru i pramálo. Jenže potřebno. Věru potřebno. Myslím však, že i zbytečno, dalo by se říci. Kdyby každý, kdo věci rozumí, radil z upřímného srdce a svou práci poctivě odváděl, nebylo by třeba váčků – vlastně dotací.

    Je jaro. Pro nás zemědělce období práce. Zde budeme spolu zajedno. Roční doby se střídaly s železnou pravidelností i za Vašich časů. Žádná z nich nepřinášela oddech.

    Od slunka do slunka, pořád je co dělat. Promýšlet osevní plán, neopakovat chyby. Vím, tohle vy znáte. Až se zima zeptá, co jsi dělal v létě? Co odpovíme té letošní, neznáme. Nejen zima se bude ptát. Kolik novinek nás čeká letos? Co nového nám přichystají na lehkých bílých obdélnících? Přidají rubriky? Co myslíte?

    Rád bych Vám ukázal dnešní svět. Provedl Vás Prahou – víte, to je to město, kterému Vaše paní předpověděla velikou slávu, pamatujete? Řekla, bude slovutno světu. Je. Měl byste radost. Vlastně, teď najednou si nejsem jist…Radost? Snad ano. Chrámy, kostely, v kterých už zase mohou sedat lidé svobodně, beze strachu, že za rohem číhá kdosi, kdo si jejich jména zapíše do notýsku. Takový jeden pěkný kostel je u Vás na Vyšehradě.

    Divil byste se. V Praze i jinde se lidé neshromažďují jen v kostelích. Dnes si staví jiné chrámy. Nevysoké, leč rozlehlé budovy, kam dojíždějí na novodobých ořích. Auty. Říká se jim supermarkety. V těchto domech se provádějí směny. Ony budovy jsou naplněné zbožím a lidé přijíždějí a hromadí stále více a více to nejlepší, co lze za peníze vyměnit. Vládkyně Evropská unie dbá i na tuto směnu. Stanoví návrhy cen, stanoví, co lze prodat. Obchod je nutno mít pod kontrolou stejně jako výrobu prodávaného.

    I nad stravou je třeba mít dohled. Měla by Vaše knížecí Milost chuť na proleželý gulášek? Ať si ji nechá zajít! Kdepak. Žádné skladování! Po určité době, samotnou vládkyní stanovené, rychle vylít. Normy jsou normy.

    Žijeme opravdu v jiné době, milý kníže. Mnoho se změnilo. K dobrému-li? Těžká odpověď. Nejlépe Vám ji dají ti, co Vám budou psát za sto, za padesát let. Jedno Vám však napsat musím. Jsou hodnoty, které platily i v době, kdy jste usedal na knížecí stolec. Láska. Na tento cit ještě není norma a nepřidělují se dotace. Bílý kůň Vás odvážel od pluhu k Vaší milované, prý dobře znal cestu…Čím jen to mohlo být? Vždyť jste se s kněžnou Libuší vůbec neznali! No, já nevím, ale píše Jirásek. Stejně mi je divné, že vyrazil tak najisto… Tak co, jak to bylo doopravdy? Neprozradíte, já vím. Staré pověsti české by se musely přepsat.

    Pozvolna se s Vámi rozloučím. Odpusťte, že jsem Vás obtěžoval svými starostmi. Kam se má dnes zemědělec obrátit, než k Vám? Byl jste přece oráč, tak snad porozumíte. Potěším vás na závěr. Učíme se o Vás ve škole. Opravdu. V dějepise, v literatuře.

    Evropská unie, jíž jsme členy, sice normuje i naše školství, víte, že podle nich budu i maturovat? Možná, že podle těch nejnovějších Vás ani k maturitě nebudu potřebovat. Kdo ví… Možná ani Jiráska. Uschovám si pro jistotu Staré pověsti české, aby moje děti měly jednou památku, až budou sedět v unifikované normoškole v normované lavici…

    Milý pane kníže, děkuji Vám za trpělivost, s kterou jste četl moje řádky.

     

    Loučí se s Vámi Váš obdivovatel Václav Štarman ze Lhotky u České Třebové

    Poslední aktualizace: 30/10/2010  |Začátek stránky