|
Stručná informace o zásadních meznících na cestě ke členství:
VYTVÁŘENÍ VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ
ŽÁDOST O ČLENSTVÍ
PŘÍSTUPOVÁ JEDNÁNÍ
SMLOUVA O PŘISTOUPENÍ
VYTVÁŘENÍ VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ:
1978
V roce 1978 uzavřela Československá socialistická republika s Evropským společenstvím uhlí a oceli (ESUO) na půdě GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) tzv. autolimitační sektorové ujednání pro obchod s hutnickými výrobky.
1982
O čtyři roky později následovala obdobná bilaterální textilní dohoda mezi ČSSR a Evropským hospodářským společenstvím (EHS).
1988
V září 1988 navázaly Evropské společenství a Československá republika diplomatické vztahy.
První vzájemná dohoda průřezového charakteru je datována 19. prosincem 1988, kdy se v Bruselu sešli zástupci ČSSR a Evropských společenství, aby podepsali Dohodu o obchodu průmyslovými výrobky mezi ČSSR a EHS. Smlouva vstoupila v platnost 1. 4. 1989 a představovala čistě obchodní dohodu nepreferenčního charakteru plně založenou na principu nejvyšších výhod podle pravidel GATT. Platnost byla stanovena na 4 roky.
1989
Vzhledem k změnám způsobeným v Československu událostmi listopadu 1989 pozbyla uzavřená dohoda platnost již po 1 roce a byla nahrazena zcela novou dohodou, která posunula bilaterální vztahy mezi Československem a ES na vyšší úroveň.
1990
Novým smluvním dokumentem se stala Dohoda mezi ČSFR a EHS a Evropským společenstvím pro atomovou energii o obchodu, obchodní a hospodářské spolupráci, tzv. kooperační dohoda. Byla podepsána v Bruselu 7. 5. 1990 tehdejším předsedou federální vlády Mariánem Čalfou a tehdejším předsedou Rady ES Geraldem Collinsem společně s místopředsedou Komise Frankem Andriessenem. Dohoda byla rozdělena na části věnované obchodu, obchodní a hospodářské spolupráci a jejím cílem bylo zajišťovat rozvoj, diverzifikaci a harmonizaci vzájemných hospodářských vztahů, včetně zdokonalování k tomu potřebných podmínek. Byla uzavřena na dobu 10 let s možností doplňujících dohod a změn. V praxi byla její platnost ukončena momentem vstupu Evropské dohody v platnost.
1991
Základ skutečně bilaterálních vztahů vytvořily asociační smlouvy, tzv. evropské dohody. V případě států střední a východní Evropy se vyjednávání vedla již od konce roku 1990. 16. prosince 1991 došlo k podpisu Evropské dohody o přidružení ČSFR, Maďarska a Polska k Evropským společenstvím. Dohoda kromě jiného obsahovala harmonogram pro vytvoření zóny volného obchodu mezi ČR a ES do 1. 1. 2002. Vzhledem k potřebě ratifikace smlouvy všemi účastníky byla současně podepsána Prozatímní dohoda o obchodu a otázkách s obchodem souvisejících mezi ČSFR a EHS a ESUO, která obsahovala podstatná ustanovení Evropské dohody pro to, aby asociační proces mohl nadále nerušeně probíhat i před ukončením ratifikace. Prozatímní dohoda vstoupila v platnost 1. 3. 1992 a nahradila dohodu z roku 1989. Umožnila konsolidaci předchozích obchodních úlev i postupné a asymetrické zavádění zóny volného obchodu.
1993
Rozpad Československa 1. 1. 1993 přerušil ratifikační proces Evropské dohody. Jelikož byly Česká republika a Slovensko považovány za nástupnické státy, mohla spolupráce mezi ČR a EU nepřerušeně pokračovat na základě Prozatímní dohody.
Základní právní rámec upravující vztahy mezi Českou republikou a Evropskými společenstvími vytvořila nová asociační dohoda. Dne 4. října 1993 byla v Lucemburku podpisem Závěrečného aktu přijata Evropská dohoda zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé. Jejím cílem bylo poskytovat právní rámec pro politický dialog, podporovat rozvoj obchodních a hospodářských styků mezi oběma stranami, vytvářet základ pro technickou a finanční pomoc Společenství a vhodnou platformu podpory postupného začleňování České republiky do Unie. Na rozdíl od dohody z roku 1991 navíc obsahovala suspenzivní klauzuli, která umožňovala jednostranné zrušení platnosti Evropské dohody v případě porušení podstatných smluvních závazků druhou stranou či při nedodržování lidských práv a svobod. Evropská dohoda vstoupila v platnost 1. 2. 1995.
ŽÁDOST O ČLENSTVÍ
V roce 1996 Česká republika oficiálně požádala o členství v EU. Premiér Václav Klaus předal žádost ČR o vstup do Evropské unie 23. ledna v Římě. Dne 26. dubna stejného roku převzal ministr zahraničí ČR Josef Zieleniec dotazník Evropské komise, který Komise požadovala pro vypracování posudku k žádosti ČR o členství. Vyplněný dotazník byl odevzdán v prosinci 1996.
V červenci 1997 předložila Evropská komise program strategie rozšíření nazvaný Agenda 2000 a spolu s ním také posudky na 10 kandidátů ze střední a východní Evropy. V Agendě 2000 Komise navrhla způsob přijímání nových členů a zahrnula Českou republiku do skupiny 5 zemí, které by ve střednědobém horizontu mohly být schopny plnit všechny podmínky členství a se kterými doporučila zahájit přístupová jednání. V případě Kypru Komise konstatovala, že jednání o vstupu je třeba zahájit do šesti měsíců po skončení mezivládní konference.
Posudek Komise k žádosti ČR na členství v EU byl tedy celkově pozitivní, i když poukazoval na řadu konkrétních nedostatků, k jejichž odstranění bylo nutné vynaložit značného úsilí. Komise vyjádřila názor, že Česká republika i) má stabilní instituce, zaručuje právní stát, lidská práva a ochranu menšin, ii) může být považována za fungující tržní ekonomiku, která je schopná vyrovnat se ve střednědobé perspektivě s konkurenčním tlakem a tržními silami v rámci Unie, a iii) měla by být schopná ve střednědobé perspektivě aplikovat acquis za předpokladu, že bude pokračovat ve svém úsilí o jeho převzetí a zintenzivní svou práci na jeho zavedení.
Na doporučení Komise reagovali nejvyšší představitelé členských států EU na zasedání konaném v prosinci 1997 v Lucemburku. Evropská rada rozhodla 13. prosince 1997 o oficiálním pozvání 11 kandidátských států ke vstupu do EU. Za Českou republiku nabídku převzal prezident Václav Havel za doprovodu odstupujícího ministra zahraničí Jaroslava Šedivého.
Lucemburský summit zároveň rozhodl, že v průběhu jara 1998 budou svolány bilaterální mezivládní konference, které zahájí přístupová jednání s Kyprem, Maďarskem, Polskem, Estonskem, Českou republikou a Slovinskem, tedy tzv. lucemburskou skupinou.
PŘÍSTUPOVÁ JEDNÁNÍ
Proces rozšiřování byl zahájen v Bruselu za účasti ministrů zahraničí 15 členských a 11 kandidátských států včetně ČR 30. března 1998.
O den později - 31. 3. 1998 - zahájila EU jednání s ČR a dalšími 5 státy lucemburské skupiny o jejich vstupu do EU. Proběhlo šest mezivládních konferencí, kdy na jedné straně stanulo 15 členů EU na úrovni ministrů zahraničí a zástupce Evropské komise, na straně druhé pak představitel jednotlivé země. ČR zastupoval místopředseda vlády a ministr zahraničí Jaroslav Šedivý.
Hlavní část přístupových jednání představoval tzv. screening, analytické srovnávání legislativy kandidátských zemí s evropským právem, které bylo zahájeno 3. dubna 1998. Po předběžných technických jednání začala v listopadu 1998 jednání o přistoupení ČR do EU na ministerské úrovni.
Pro potřeby screeningu bylo aquis rozděleno dle oblastí do 31 kapitol. Před zahájením jednání o každé kapitole navrhla Komise společné vyjednávající stanovisko EU, které bylo schváleno Radou a následně prezentováno předsednickou zemí, jež rovněž předsedala vyjednávajícím skupinám zastoupeným na úrovni ministrů či jejich zástupců. Stanoviska ke všem 31 kapitolám vypracovala také každá z přistupujících zemí, kterou při vyjednávání zastupoval hlavní vyjednávač a jeho tým.
Do čela českého vyjednávacího týmu byl 14. 1. 1998 jmenován náměstek ministra zahraničních věcí Pavel Telička. Hlavním vyjednavačem Evropské komise byl Klaus van der Pas, v čele vyjednávacího týmu příslušného pro ČR stál Michael Leigh a od roku 2000 Rutger Wissels.
Proces přípravy na členství byl dle rozhodnutí Evropské rady v Lucemburku průběžně monitorován ze strany Evropské komise, která počínaje rokem 1998 každoročně vydávala Pravidelné zprávy o pokroku České republiky v přípravách na členství v EU. Popisovala v nich vztahy ČR a EU, analyzovala plnění přístupových kritérií, sledovala pokrok učiněný od zveřejnění poslední zprávy a celkově se zabývala situací v ČR na její cestě do EU.
První hodnotící zprávu na ČR po zahájení vyjednávání Komise zveřejnila 4. 11. 1998, poslední nese datum 5. 11. 2003 a označení Souhrnná monitorovací zpráva o přípravách České republiky na členství.
Proces složitých předvstupních vyjednávání byl ze strany České republiky a dalších 9 kandidátských států na jedné a EU na straně druhé úspěšně zakončen na zasedání Evropské rady ve dnech 12. - 13. prosince 2002 v Kodani. Byly uzavřeny všechny vyjednávací kapitoly včetně přechodných období zajišťujících přistupujícím státům nutné přechodné uspořádání všech záležitostí tak, aby byly schopny se úspěšně vyrovnat se všemi závazky vyplývajícími z členství v EU. Evropská rada rozhodla v souladu se stanoviskem Komise vyjádřeném ve zprávě z října 2002 o přijetí 10 nových členských států k 1. 5. 2004.
Kodaňský summit zároveň schválil rozpočtové a finanční otázky související s rozšířením. Přijal rozpis finančních příjmů a odvodů přistupujících států do roku 2006 včetně rozpočtových kompenzací a vyřešil dlouho diskutovanou otázku postupného zavádění přímých plateb zemědělcům.
SMLOUVA O PŘISTOUPENÍ
Ukončení předvstupních jednání umožnilo vypracování konečné verze Smlouvy o přistoupení. Na začátku roku 2003 byla předložena Komisi k připomínkám a následně postoupena ke schválení Evropskému parlamentu. Ten ji musel dle smluvního rámce EU schválit absolutní většinou svých členů. Hlasování proběhlo 9. dubna 2003 a otevřelo cestu pro schválení přístupové smlouvy Radou pro všeobecné záležitosti, která tak učinila jednomyslně 14. dubna.
Dne 16. dubna 2003 byla v Aténách slavnostně podepsána Smlouva o přistoupení. Za ČR se slavnostního aktu zúčastnily ministerský předseda Vladimír Špidla a prezident Václav Klaus.
K dovršení rozšíření EU z 15 na 25 členských států byla nutná ratifikace přístupové smlouvy rovněž všemi 25 členskými státy. V EU-15 se tak stalo schválením národními parlamenty, ve všech nových členských státech s výjimkou Kypru se konala referenda.
Občané České republiky rozhodli o přistoupení ČR do EU v referendu ve dnech 13. - 14. 6. 2003 poměrem 77,33 % kladných hlasů vůči 22,67 % odpůrcům členství. Volební účast dosáhla 55,21 %.
Dne 1. května 2004 vstoupila Smlouva o přistoupení v platnost. Česká republika se stala plnoprávným členem Evropské unie.
| 
