Některé další příklady mýtů o EU

V Evropské unii chybí názor veřejnosti!

Nejen mezi novými členskými státy, mezi které patří i Česká republika, panuje názor, že rozhodování uvnitř Evropské unie není zcela demokratické, protože instituce nenaslouchají dostatečně názoru veřejnosti. S názorem, že některá rozhodnutí jsou diktována institucemi Unie, přicházejí v médiích i někteří politikové. Všechna klíčová rozhodnutí jsou však přijímána všemi příslušnými demokraticky volenými orgány každého členského státu a Unie. Svůj souhlas musejí dát i přímo volení poslanci Evropského parlamentu.

Nezpůsobilo rozšíření záplavu pracovníků mířících do starých členských států?

Ještě před vstupem České republiky do Evropské unie se u nás i v dalších státech ozývaly hlasy, že rozšíření bude mít za následek záplavy pracovníků ze střední a východní Evropy. Tyto obavy se ale ukázaly několik let po vstupu jako liché. Migrace pracovníků z nových členských států do členských států starých proběhla jen ve velmi omezené míře a stěží dosáhla úrovně 1 % aktivní pracující populace hostitelské země. To platí jak pro členské státy, které uplatňují omezení týkající se vstupu na jejich trh práce, tak pro ty, které takové omezení nemají. Tito pracovníci naopak pomáhají doplnit nedostatek pracovních sil v odvětvích, jako je zemědělství a stavebnictví. Míra zaměstnanosti v nových i starých členských státech v roce 2005 vzrostla průměrně o 1 %. Rozšíření podporuje zákonnou migraci, kterou lze snadněji kontrolovat. Skutečný problém v mnoha zemích však představuje nezákonná migrace, a to zejména ze třetích zemí.

Vysoké náklady rozšíření?

Mezi lidmi přetrvává názor často podporovaný médii, že rozšíření bylo pro Českou republiku příliš drahé. Otázka nákladů rozšíření se promítla i do negativních postojů veřejnosti v patnáctce starých států. Na základě výpočtu se však ukázalo, že ve skutečnosti cena, kterou každý občan některého ze starých členských států platí za znovusjednocení Evropy, je hodnota jednoho šálku kávy za měsíc. Přičemž část těchto peněz se vrátí zpět, protože lidé v nových členských státech nakupují většinu dováženého zboží ze starých členských států. V období let 2004–2006 zaplatilo 15 starých členských států do rozpočtu EU za rozvoj 10 nových členů v průměru 26 EUR na osobu ročně.

EU zakáže zabíjačky a domácí výrobu masných produktů

Mezi mýty také patří zákaz zabíjaček kvůli přísným hygienickým předpisům v Unii. Členské státy EU jsou oprávněny povolit domácí porážku prasat, kuřat, králíků, ovcí a koz za předpokladu, že účelem porážky těchto zvířat je osobní spotřeba přímo jejich vlastníky. Maso prodávané komerčním způsobem na trhu musí samozřejmě pocházet ze zvířat poražených na jatkách vyhovujících unijním předpisům v oblasti hygieny a humánní porážky.

Rovné okurky?

Na základě nařízení Evropské unie bude možné prodávat pouze takové okurky, které budou rovné a jejichž zakřivení bude maximálně 10 mm na 10 mm jejich délky, aby lidé mohli lépe spočítat, kolik jich je v jedné bedně.

Tato informace však není pravdivá. Přestože existují pravidla, která byly požadována představiteli průmyslu, aby umožnily nakupujícím z jedné země zjistit kvalitu a kvantitu, koupí-li zboží z jiné země, aniž by předem viděli její obsah, tato pravidla se snaží pouze pomoci obchodníkům při nakupování uvnitř jednotného trhu.

Domácí dorty musí být označeny etiketou obsahující všechny ingredience

K mýtům o jídle patří i nesprávně interpretovaná informace, která hovoří o směrnici EU, na základě které bude nutné všechny domácí dorty, jež jsou určeny k prodeji, označit etiketou obsahující veškeré použité ingredience. Nové pravidlo se však vztahuje pouze na produkty prodávané v supermarketu. Jedním z důvodů je ochrana lidí, kteří trpí alergiemi, aby se tak vyhnuli nepříjemným problémům spojeným s konzumováním pro ně nebezpečných potravin. Směrnice se však nevztahuje na potraviny prodávané v restauracích či v rychlých občerstveních. V těchto zařízeních se ukládá pouze povinnost dostatečně informovat zákazníka o produktech. Míru tohoto upozornění si však každý členský stát upravuje sám.

Zdražování

Často se také objevuje obava, že po zavedení eura (a případně i stejných cen, jaké jsou v sousedních státech EU), dojde ke zdražení většiny produktů. Předpokládá se, že vstup do eurozóny se uskuteční nejdříve za 5 let. Zavedení společné měny je z hlediska spotřebitele pouze výměna bankovek a mincí za jiné a samo o sobě by nemělo znamenat zdražování. (Je ovšem pravda, že v některých zemích eurozóny k určitému zdražení došlo proto, že při převodu začali obchodníci zaokrouhlovat necelé částky pochopitelně směrem nahoru).

Velikost a zakřivení banánů

Je pravda, že Evropská unie stanovila normu týkající se velikosti a kvality banánů, která harmonizuje dosavadní nejednotné národní normy, jež komplikovaly obchodování. Neznamená to však, že by se malé banány měly ničit či zahazovat, pouze to, že patří do jiné kategorie než banány velké.

Harmonizace velikosti kondomů

Jedním z řady mýtů je i informace o tom, že se Evropská unie chystá nařídit harmonizaci rozměrů kondomů ve všech členských státech EU. Evropská unie se však otázce standardizace kondomů vůbec nevěnuje. Harmonizaci provádí Evropská standardizační komise, která je dobrovolnou organizací zaštiťující národní standardizační komise a spotřebitelské organizace devatenácti evropských zemí. Na Evropské unii je nezávislá.

Proplácí EU svým zaměstnancům viagru?

Některé noviny mylně uvádějí, že mužská část zaměstnanců evropských institucí má možnost nechat si proplatit jako součást zdravotních výdajů šest pilulek viagry. Je pravdou, že 47 000 zaměstnanců institucí EU má zajištěno zdravotní pojištění, na které si každý měsíc přispívá. Pouze deseti z nich však EU částečně hradí poplatky za šest pilulek viagry měsíčně, a to proto, že je u nich impotence způsobena vážnou nemocí jako je rakovina.