Glosář

Členské státy eurozóny

K členským státům eurozóny patří ty země, které jako svou měnu přijaly euro. Eurozóna byla vytvořena v roce 1999 a tehdy měla 11 členů. Tento počet se v roce 2001 zvýšil na 12 připojením Řecka. Od té doby přijaly jednotnou měnu další čtyři členské státy (Slovinsko, Kypr, Malta a Slovensko), a dnes tedy má eurozóna celkem 16 členů.

Deflace

Deflace, na rozdíl od inflace, je dlouhodobý pokles obecné cenové úrovně, který má vliv na širokou škálu zboží a služeb. Důležitým rysem deflace je její charakter v podobě věčného koloběhu: v očekávání, že ceny budou klesat, domácnosti odsouvají spotřebu a podniky odkládají investice. Tím se zase omezuje běžná poptávka, což výrobce a poskytovatele služeb nutí k ještě většímu snižování cen. Tento začarovaný kruh pak má za následek prohlubující se pokles celé ekonomiky.

Eurostat

Eurostat je statistický úřad Evropské Unie. Na evropské úrovni zajišťuje statistické údaje, na základě nichž je možné v mnoha odvětvích porovnávat členské státy a regiony. Eurostat podporuje harmonizaci statistických metod ve všech členských státech Evropské unie, v kandidátských zemích a zemích ESVO. Sídlí v Lucembursku.

Eurosystém

Eurosystém je omezená skupina v rámci Evropského systému centrálních bank (ESCB). Tvoří ho Evropská centrální banka a centrální banky zemí eurozóny. Eurosystém řídí měnovou politiku eurozóny.

Evropská centrální banka (ECB)

Úkolem ECB je spravovat euro a zabezpečovat cenovou stabilitu v eurozóně. Společně s centrálními bankami členských států eurozóny (které tvoří tzv. Eurosystém) ECB definuje a realizuje měnovou politiku eurozóny. Nezávislost ECB je zakotvena v smlouvě. Sídlo banky je v německém Frankfurtu.

Evropský systém centrálních bank (ESCB)

ESCB tvoří Evropská centrální banka a centrální banky všech členských států EU – ať už jsou součástí eurozóny či nikoli. Generální rada ESCB se skládá z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérů centrálních bank 27 členských států. (viz také Eurosystém)

Fiskální politika

Cílem fiskální politiky je regulace veřejných výdajů a příjmů. Jejími dvěma hlavními součástmi jsou výdaje a daně, přičemž daně tvoří hlavní zdroj příjmů. Fiskální politika může mít vliv na poptávku a na úroveň hospodářské činnosti, na rozdělení příjmů a na způsob, jakým vláda přerozděluje zdroje.

Harmonised Index of Consumer Prices (HICP) (Harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP))

Index spotřebitelských cen je hospodářským ukazatelem sloužícím k posuzování změn cen, které domácnosti platí za zboží a služby. V rámci EU existuje Harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP). Pomocí „harmonizovaných“ metod zaznamenávají národní statistické úřady každý měsíc spotřebitelské ceny široké škály zboží a služeb, které představují výdaje na konečnou spotřebu domácností v dané zemi. Data z národních statistických úřadů využívá Eurostat k sestavení HICP pro eurozónu a také EU jako celek. Harmonizovaná metoda umožňuje porovnávání dat z jednotlivých členských států.

HICP má důležitou úlohu v usměrňování měnové politiky; je totiž hlavním měřítkem používaným Evropskou centrální bankou (ECB) k vyhodnocování cenové stability v eurozóně.

Hospodářská a měnová unie (HMU)

Hospodářská a měnová unie (HMU) je významným krokem k hospodářské integraci v EU. Jejími čtyřmi hlavními složkami jsou: koordinace hospodářské politiky, koordinace fiskálních politik, založení Evropské centrální banky, a vytvoření jednotné měny. HMU byla uvedena v činnost 1. ledna 1999. Jsou do ní zapojeny všechny členské státy, přestože ne všechny už zavedly euro.

Hrubý domácí produkt (HDP)

HDP slouží jako měřítko hospodářského blahobytu. Je to suma hodnoty veškerého zboží a služeb, které daná země vyprodukovala za jeden rok. Změny v HDP jsou známkou hospodářské výkonnosti: hospodářský růst se definuje jako vzrůst HDP v jednom roce oproti roku minulému.

Hyperinflace

Hyperinflací se rozumí velmi vysoká míra inflace, kterou je obtížné regulovat. Při běžné inflaci způsobuje přílišný růst cen pokles poptávky, což vede k návratu k nižším cenám. Při hyperinflaci tato tendence hospodářství obnovit rovnováhu zaniká.

Inflace cen výrobců

Inflace cen výrobců je měřítkem průměrné změny cen, které výrobci zaplatí za své vstupy a které účtují za vyrobené zboží. Zjišťuje se pomocí indexů cen výrobců, které informují o vývoji cen v průmyslových odvětvích.

Inflace spotřebitelských cen – Harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP)

Inflací spotřebitelských cen se rozumí změna průměrné ceny, kterou domácnosti zaplatí za běžné zboží a služby, například za potraviny, pojištění vozidla a lístky do divadla. V EU se měří prostřednictvím HICP.

Kolísavost

Míra inflace je kolísavá tehdy, když se v průběhu času rychle mění, ať už směrem nahoru, nebo dolů, a o relativně velké hodnoty. Kolísavá míra inflace vytváří nejistotu ohledně budoucích cen a brání investicím.

Konvergenční kritéria

Konvergenční kritéria jsou souborem hospodářských ukazatelů, které musí země EU splnit, aby mohla vstoupit do eurozóny a přijmout euro. Patří k nim limit pro schodek veřejných financí a veřejný dluh, míra inflace, úrokové sazby a kolísání měn.

Kupní síla

Kupní síla je množství zboží a služeb, které je možné zakoupit za danou peněžní částku. Jestliže například spotřebitel zaplatí dnes za bochník chleba 1 euro a zítra cena tohoto bochníku stoupne na 1,10 eur, pak si za 1 euro koupí méně chleba. Hodnota 1 eura tedy klesla a spotřebitel zakusil pokles kupní síly způsobený inflací ceny chleba.

Likvidita

Likvidita je pojem používaný v hospodářské a podnikatelské sféře k popisu okamžité dostupnosti peněz. Jestliže má určitá ekonomika „likviditu“, pak mohou podniky i jednotlivci získat peníze, které potřebují – za cenu, kterou jsou ochotni zaplatit za investice a pro účely spotřeby – a tím zvyšují hospodářskou činnost.

Měnová politika

Cílem měnové politiky je regulovat množství peněz, které je v daném hospodářství k dispozici. Měnovou politiku eurozóny uskutečňuje Evropská centrální banka (ECB) a hlavním cílem je zachování cenové stability.

Míra inflace

Inflace je růst cen zboží a služeb, k němuž dochází v průběhu času. Míra inflace slouží k posouzení toho, o kolik tyto ceny v průběhu času stoupají (nebo klesají). Míra inflace se obvykle zjišťuje za období jednoho roku a vyjadřuje se jako procento růstu nebo poklesu. (viz inflace spotřebitelských cen a inflace produkčních cen).

Nabídka

Pro ekonomy je „nabídka“ jednou z částí hospodářské činnosti; tou další částí je „poptávka“. Nabídka je množství zboží a služeb, které jsou výrobci ochotni a schopni prodat za stanovenou cenu. Nabídka a poptávka společně ovlivňují stanovování cen.

Nabídka peněz

Z hospodářského hlediska znamená „nabídka peněz“ množství peněz, které je v určité ekonomice v daném okamžiku v oběhu. Nabídka peněz určuje jejich cenu, tedy úrokovou míru, kterou spotřebitel nebo firma musí zaplatit, když si půjčují peníze. Nabídku peněz řídí Evropská centrální banka stanovováním úrokových sazeb, při nichž půjčuje komerčním bankám.

Pakt o stabilitě a růstu (SGP)

SGP je rámec pro koordinaci fiskální politiky mezi členskými státy EU. Zahrnuje soubor pravidel pro fiskální politiku v členských státech, mimo jiné i hranice schodku veřejných financí a veřejného dluhu sloužících k zajištění zdravých veřejných financí. Pakt je důležitou součástí Hospodářské a měnové unie.

Poptávka

Pro ekonomy je „poptávka“ jednou z částí hospodářské činnosti; tou další částí je „nabídka“. Poptávka je množství zboží a služeb, které jsou spotřebitelé ochotni a schopni koupit za stanovenou cenu. Poptávka a nabídka společně ovlivňují stanovování cen za zboží a služby.

Schodek veřejných financí

Ke schodku veřejných financí dochází tehdy, když veřejné výdaje překročí celkové příjmy.  V případě, že se celkové příjmy rovnají výdajům, mluvíme o „vyrovnaném rozpočtu“. Pakliže příjmy jsou vyšší než výdaje, jedná se o „přebytek“. Pakt o stabilitě a růstu stanovuje hranice pro schodek veřejných financí s cílem zajistit zdravé a dlouhodobě udržitelné veřejné finance. Schodek přesahující 3% HDP je považován za nadměrný a vyžaduje nápravná opatření.

Smlouva o Evropské unii

Smlouva o Evropské unii byla schválena Evropskou radou v roce 1991 v Maastrichtu a v roce 1993 vstoupila v platnost. Je známa také jako „Maastrichtská smlouva“. V této smlouvě je také zakotveno rozhodnutí přistoupit k vytvoření Hospodářské a měnové unie (HMU), což vedlo ke vzniku HMU a zavedení eura. Maastrichtská smlouva byla pozměněna pozdějšími smlouvami.

Tržní hospodářství

V tržním hospodářství jsou ceny zboží a služeb volně určovány vzájemným působením nabídky a poptávky; naproti tomu v plánovaném hospodářství stanovuje ceny vláda. Ekonomiky EU se blíží tržnímu hospodářství – cenové regulace existují, ale nejsou běžné.

Veřejný dluh

Veřejný dluh je částka, kterou země dluží svým věřitelům. Vlády si obvykle půjčují vydáváním vládních dluhopisů, které si kupují finanční instituce. Jako hranici veřejného dluhu stanovuje Pakt o stabilitě a růstu 60% HDP.

Nahoru